neděle 26. února 2017

Už si vyndám knihu bez žebříku.




Druhým dnem koukáme na naši novou knihovnu jako na televizi.
Po pěti letech práce v domě,  kolem domu a zvelebování dětských pokojíčků jsme si udělali radost i my s Tomem. Smekám před mým mužem. Není truhlář, jak se mě často ptáte:-) Zkrátka jsme postavili dům a vše si kolem něj i vně kreslíme, vymýšlíme a realizujeme sami. Naučil se vše sám metodou pokus omyl za pochodu a je stále lepší:-) Asi jako Dalibor ve hře na housle. 
Já mám své vize a představy, ale nikdy bych je neuměla zrealizovat ani technicky rozkreslit. Tom mi plní má přání a máme to štěstí, že se nám líbí stejný styl a nemusíme se přít  a hledat kompromisy. Vím, že většina lidí by knihovnu ... a natož otevřenou ... v ložnici nechtěla. Jestli něco naše tvoření  v domě a kolem domu spojuje, tak je to mnohdy nepraktické a náročnější řešení jak na údržbu (co se třeba zahrady týče), tak na úklid. Když nám se to takto jednoduše líbí. 



Knihovna je z trámů (12x12cm) a podlahových palubek, které jsou dost silné, aby se neprohýbaly. Jednu polici tvoří dvě do sebe zasunutá podlahová prkna se šíří 3 cm, aby se neprověšovala a unesla i velké moudré knihy.
Konstrukce je samonosná, sešroubována pouze na třech místech velkými šrouby. Police jsou zasazeny do drážek v trámech a nemuseli jsme tak používat šrouby. V koutě, kde knihovna stojí, navazuje na klasické zdi sádrokarton a my nechtěli kotvit trámy ani do jednoho materiálu. Nejdelší trám je na konci vyříznut a zasazen do stropní kleštiny. Zbylé dva trámky do sebe zapadají a police ještě celou stabilitu  konstrukce zpevnily.


„Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost.
 Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem."
 Jan Amos Komenský

„Klasické jsou knihy, 
které chce mít každý přečtené, ale nikdo nechce číst.“
Mark Twain

Chcete zmoudřet? Můj ty světe - otevřete knížku - čtěte!
Jiří Žáček

Přátelé jsou lidé, kteří si mohou půjčovat moje knihy
 a stavět na ně mokré sklenice.
Robinson Jeffers

Kniha je zrcadlo. 
Když do něj nakoukne opice,
 nemůže z něho vykouknout apoštol.
Georg Christoph Lichtenberg









Knihovna pozitivně zabírá i na dětské čtenáře. Ložnice se nám pozvolna přeměnila v čítárnu. Včera jsme při svitu baterky přečetli s Bety celou knížku o tmě a strachu.

Mějte krásnou neděli, příjemnou četbu a děkuji za návštěvu.

čtvrtek 23. února 2017

domácí kváskový chléb


Krásný den, dnes vkládám už tři roky starý příspěvek, ale neustále mi chodí mnoho dotazů kolem pečení kváskového chleba, že jsem se rozhodla opět oprášit info. Nejčastější dotaz, jak to dělat, když nemám domácí pekárnu. V té ani my chleba vůbec nepřipravujeme. Stačí vám silné ruce a trouba.

My začali péct chleba pravidelně 2x do týdne už téměř před pěti lety. A začátky byly všelijaké. Ale nyní se už můžeme (tedy je to zásluha mého skvělého muže) pochlubit opravdovým chlebem, který i vizuálně není nejhorší.


Na pečení chleba potřebujete kvásek
Ten si můžete i vyrobit, ale praktičtější a lepší je kvásek dostat ... čím starší, tím lepší. My dostali kvásek před pěti lety od našeho kamaráda a ten už si ho v tu dobu také minimálně rok pěstoval. Bude mu šest roků a stále s námi žije... a to doslova. Kvásek se musí krmit, jinak vám umře. 
Ale není náročný... stačí mu  voda a žitná mouka jednou týdně a žije si po svém u vás v lednici zavřený v zavařovací sklenici. Kvásek je živý organismus a pro rodiny, kde se peče pravidelně, je to další člen domácnosti:o)
Kamarádka si dokonce u nás během jejich dovolené nechala svůj kvásek hlídat. Tam mně na mysl přišla vtipná myšlenka kváskového hotelu ... a divte se, ona tato služba už skutečně existuje.


 Dočetla jsem se, že italský kvásek na sladké pečivo a bagety se musí krmit každé 4 hodiny!
 A to už je další miminko, ke kterému vstáváte i v noci :o) 
Ideálně si kvásek najděte ve svém okolí, je mnoho dobrých lidí, kteří rádi darují. Pan Cuketka s Maškrtnicí vytvořili kváskovou mapu, kde naleznete svého dárce http://www.cuketka.cz/kvasek/kvasek.html.


1. Příprava kvásku

100 g kvásku
300 g žitné celozrnné mouky
300 ml vody


Z lednice si vyndáte spící kvásek, rozmícháte ve vodě a pak vše smícháte s moukou. Hmotu dobře promícháte a necháte na teplém místě kynout, stačí nechat na lince. Kvásek by měl zdvojnásobit svůj objem. Ve chvíli, kdy přestane růst (nebo dokonce začne klesat), znamená to, že je již nasycen a je čas na další fázi. Z vykynutého kvásku si odeberte vrchovaté 3 lžíce do zavařovací sklenice (je to zhruba 100g) a dejte zpátky do lednice na příště. Ze zbytku upečeme náš chléb.

Kynutí kvásku trvá různě dlouho v závislosti na teplotě, ale také třeba na druhu použité mouky. Někdy je hotov za 3 hodiny, někdy proces může trvat i 10 hodin.

2. Příprava těsta

600 g mouky
600 g kvásku
300 ml vody
4 lžičky soli
kmín
(popř. semínka dle chuti)



Poznámka k mouce: chcete-li péci klasickou českou "šumavu" 
(a pro začátek bych to doporučila), použijte pšeničnou hladkou a vynechejte semínka. Chléb ale můžete upéci i s pšenično-žitné chlebové mouky, např. ze 300 g celozrnné žitné, 200 g celozrnné pšeničné a 100 g pšeničné hladké. Pokud chcete chléb obohatit o nějaké to semínko, neváhejte přidat např. slunečnici, len, sezam, dýni apod.

Připravený kvásek smíchejte s moukou, vodou, přidejte sůl a kmín a těsto řádně v míse prohněťte (alespoň 10 min.). Těžkou práci můžete přenechat stojům, ale kdo si chce tu atmosféru vychutnat až do dna, nechť se chopí vařečky... Těsto by mělo být v této fázi ještě lepivé, ale ne úplně tekuté... Mísu přikryjte utěrkou a nechte v klidu odpočívat, dokud se kvásek opět neprobudí k životu a těsto nezačne malinko kynout (asi hodinu).


3. Hnětení bochníčku

Následuje ta nejtvořivější fáze celé procedury. Těsto z mísy vyklopte na pomoučněný vál (nejspíš budete potřebovat stěrku, těsto opravdu dost lepí), pomoučněte si i ruce a těsto vypracujte do podoby krásného a (pokud možno) kulatého bochánku. Během hnětení se do těsta dostane další mouka, takže by bochník ke konci měl držet svůj tvar. (Opravdoví pekaři těsto před začátkem hnětení ještě několikrát přeloží, pokud se vám to podaří, nic tím nezkazíte, naopak.)






Hotový bochánek dejte do ošatky vysypané moukou (kdo ještě nemá, stačí kulatá mísa vystlaná hrubší utěrkou a také vysypaná moukou. Pokud to ale s pečením myslíte vážně, dříve nebo později si svoji ošatku stejně koupíte. Zakryjte utěrkou a nechejte kynout. Za 3-5 hodin by měl být pecen vykynutý a čeká nás nejdobrodružnější část ... PEČENÍ.

4. Pečení

Předem je potřeba si rozpálit troubu na 250°C. Troubu rozpalujte i s plechem a doporučuji dát jeden plech rozpálit také na dno trouby, jelikož troubu je nutné zapařovat - a lít vodu přímo na dno trouby není to pravé ořechové.


Když je trouba rozpálená, pecínek přehodíme na pečicí papír, můžeme nahoře naříznout a pak už musí jít vše ráz na ráz. 



Chleba rychle (musíme pracovat opravdu rychlostí blesku) šoupneme do rozpálené trouby, na plech, který jme připravili na dno, nalijeme sklenku studené vody a troubu rychle zavřeme. Zapařování je nutné proto, že chleba začne v troubě prudce nabývat na objemu a nebýt vlhkého vzduchu, určitě by praskl. Během pečení troubu moc neotevírejte (jen ještě několikrát nalijte vodu na spodní plech, pokud se odpaří - je při tom dobré dávat pozor a nenalít vodu na rozpálené sklo trouby a pečte při stejné teplotě, dokud nebude kůrka hodně tmavá. V naší troubě to trvá cca 45 - 50 min. První polovinu času pečeme na 250°C a polovinu na 180°C. Bochník by měl při poklepání na spodní stranu znít hodně dutě. Ale každý si musí časem vychytat svůj způsob pečení. Každá trouba je zkrátka jiná a těžko radit. Pokus omyl a je nejlepší rádce.




A to je vše!
 Po vytažení z trouby nechejte bochník chladnout na nějaké mřížce zabalený do utěrky. Nekrájejte před úplným vychladnutím! Pokud pečete žitný chléb, je třeba s nakrojením počkat nejlépe 12 hodin (nevím, kdo z vás to dokáže, ale pokuste se vydržet).

Ničeho se nebojte, pečte a experimentujte... a hlavně mi o svých pokusech napište do komentářů. Každá zkušenost se počítá! Jsem vděčná za vaše postřehy a informace, jak jste se rozpekli. A že vás už je hezká řádka.
Příště vložím recept na lehčí variantu pečení, kde s prací strávíte tak 10 minut dohromady, ale ještě nemám nafoceno.

Pečení zdar a krásný den,


neděle 19. února 2017

neděle ... nedělej




Ale když my toužíme konečně po pěti letech po pořádné knihovně, kam dosáhneme na knihy bez žebříku, tak jsme dělali a rádi:-) Celodenní šichta, ale nařezáno je všechno. Police jsou i natřeny. Ve volných chvílích, až se budeme nudit, dokončíme. Já jsem tedy takový přidavač a lakýrník. A hlavně jsem si mákla dnes s mopem a vysavačem. To by člověk neřekl, kolik pilin je po celém době z neustálého nošení dřeva a vyměřování. 
Už se těším na ty metry knih.


Také cítíte ve vzduchu to jaro? Nádhera po té mrazivé zimě. Hned je i chuť do práce.
Mějte pohodový pracovní týden,

sobota 18. února 2017

Masopustní tvarohové kobližky



Když už je doba masopustu a tučná jídla jsou v kurzu, proč si neusmažit rychlé a jednoduché kobližky s tvarohem. Kéž bych potom ale uměla jíst střídmě jako naši předkové.


Recept není můj původní, našla jsem ho na e-kuchařce, ale líbil se mi, že je jednoduchý, rychlý a ingredience jsou vždy v lednici. Toto množství máte za 12 minut na stole a z talíře vždy zmizí rychlostí blesku. Opravdu rychlá víkendová snídaně či  večeře v pracovním týdnu. 

Tvarohové koblížky

250 g tvarohu (vanička)
2 vejce
70 g mléka
panáček rumu
250 g polohrubé mouky
špetka soli
1 vrchovatá lžička vinného kamene
 (ten používejte místo kypřícího prášku, pokud vám vadí fosfáty)
1 lžička vanilkového cukru.
Ten si dělám rozmixováním celého lusku vanilky s cukrem krystal. Na jeden lusk asi 200 g cukru. Lusk nechte asi 10 dní na vzduchu, aby ztvrdl, nakrájejte na asi 2 cm kousky a postupně třeba na kávovém elektrickém mlýnku semelte s cukrem.

Všechny ingredience smíchejte. Během míchání si už rozpalte v hrnci olej. Kobližky vpouštím do oleje pomocí dvou lžic. Po osmažení dávám na ubrousek odkapat a hned do moučkového cukru. Hotovo dvacet. Dobrou chuť.




Krásný víkend a koho čeká masopustní veselí, nechť si ho řádně užije.

středa 15. února 2017

U Rézky



Dnes na další přání ... pokojíček u Rézky. Dětské pokoje, tedy jejich barvy, jsem hodně nechávala na jejich přání. Letos se chystám malovat a změnit červenou zeď s puntíky, kterou si Terka v šesti letech sama vybrala. Nyní budeme ladit odstín zdi s obrazem, který na zeď přijde. Puntíky jsem stříhala ze samolepicí fólie. Drží už pátým rokem.
Pod oknem je pás opět natřen magnetickou barvou jako u Bety. Nástěnka měří přes čtyři metry.







Oblíbený pelíšek našeho pana domácího. Textilní krabice plná laris a dek.



Home made schůdky vedou opět do horního mini pokojíčku ... zašívárny.
Z parakordu jim Tom upletl sítě, které se dají zaháčkovat, aby ani náměsíční spáči nedošli k újmě:-)
Horní pokojíček je na velikost dvou matrací. Ideální k četbě a válení se. Občas sem vylezeme s Tomem, ale nikdy nás tu dlouho nenechají a potom se tu mačkáme hned čtyři:-)






Tím končí okružní jízda po pokojíčcích a zase brzy na viděnou.

PS: Oslovil mě pan Kuchař, který vlastní firmu Darre, kde šijí nejen povlečení a sdělil mi, že nyní šili hodně do školek a mají obrovské zásoby barevných bavlněných odstřižků. Kdo byste měl zájem o zaslání balíku s nejrůznějšími kousky látek, najděte si na jeho stránkách kontakt a zavolejte, rád vám zadarmo zašle balík. Především myslí na mateřské školky, základní školy, domovy důchodců, aby měli materiál na tvoření. Naše škola už také několik měsíců čerpá z obr krabice, kterou nám pan Kuchař zaslal:-)



Krásný den,